Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Peklo na letišti

4. 01. 2017 18:46:35
Odpoledne dne 2. ledna na několik hodin selhaly veškeré počítačové systémy imigrační služby Spojených států. Na několika mezinárodních letištích USA pak nastalo peklo, na které tisíce lidí do smrti nezapomenou...

Vše šlo jako na drátkách a naše letadlo British Airways včera večer dorazilo do Miami včas. Unavení cestující se v očekávání krás Miami vyhrnuli do koridorů letiště. My také. Za rohem jsme se ale na běžícím pásu začali srážet s cestujícími, kteří prchali v protisměru a něco křičeli. Přeskočil jsem z jednoho běžícího pásu na druhý a pomohl přelézt své ženě. Pak se ale najednou všechny pásy zastavily a na nás se začaly zezadu tlačit stovky dalších cestujících. Tlaku jsme spolu s desítkami Britů odolali a tok lidstva se na čas zastavil. Dalších 5 hodin však připomínalo katastrofické scifi.

Natlačeni do prostoru na obrázku výše, nám začal docházet vzduch. Cestující, kteří omdlévali, neupadli, protože neměli kam. Na zemi byly kaluže zvratků a žádná informace, žádná pomoc a naprosto žádná organizace ničeho a nikým--alespoň ne nikým ze zaměstnanců letiště a příslušníků státních agentur. Jediný službu konající policista se raději z místa rychle vytratil.

Poté, co jsme viděli, jak se nedostatkem vzduchu a horkem hroutí staří lidé a malé děti, jsme s několika cestujícími--hlavně z Británie--byli připraveni začít rozbíjet skleněné stěny, které nás dělily od kyslíku a vzít zavřené brány útokem.

Považuji za malý zázrak, že nebyl téměř nikdo zraněn a (doufám), že nikdo nezemřel.
Důvodem chaosu, jaký jsem nikdy za svůj život na letišti neviděl, bylo prý selhání všech počítačových systémů imigrační služby Spojených států.

Nakonec jsme ze všeho tedy vyvázli živí. Jak navíc trefně poznamenal jeden americký cestující--mohlo to být i horší. Mohlo s námi třeba i spadnout letadlo...

Autor: Mirek Katzl | středa 4.1.2017 18:46 | karma článku: 21.31 | přečteno: 1208x

Další články blogera

Mirek Katzl

Vzpomínky na dobu (naštěstí) dávno minulou

Osmdesátá léta minulého století byly doby pro někoho dobré, pro někoho špatné a pro jiné dobré i špatné. Ať již byly jakékoliv, jsou nenávratně pryč. Následující příběh je mou vzpomínkou na rok 1984.

15.5.2017 v 1:03 | Karma článku: 11.66 | Přečteno: 516 | Diskuse

Mirek Katzl

Nejnebezpečnější země? Vzpomínky na Honduras

Honduras byl nedávno organizací Igarapé z Brazílie „zvolen" nejnebezpečnější zemí světa, a to s výjimkou válečných zón. Zvláště vražedné pak má být město San Pedro Sula, kterému se přezdívá Satanovo město. Je to pravda?

24.8.2015 v 22:46 | Karma článku: 9.09 | Přečteno: 446 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jana Schlitzová

Zřícenina Lopata

Zřícenina Lopata, název trochu zvláštní, ale rozhodnutí udělat si tady procházku, byl báječný. Vystupujeme na skalní plošinu, kde se hrad nacházel. Ohýnek a voňavé buřtíky umocňují romantiku na Lopatě.

19.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 230 | Diskuse

Martin Orálek

Jak jsem těžil zlato v Ghaně 46

Po filozoficko-ekologickém zamyšlení se přesunuji k méně vznešenému tématu - jídlu. Jídlo bylo pro nás v Africe neustále problém. A ani zde tomu nebylo jinak...

19.10.2017 v 10:42 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 185 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Blýskání na lepší časy?

Vypadá to tak. Egyptská turistika zaznamenává boom. Nedosahuje ani zdaleka hodnot z doby před revolučním únorem 2011, ale přece jenom. Posuďte sami.

19.10.2017 v 9:15 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 120 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 9: Potvrdí někdo údajně omlazující účinky vodopádu Tvindefossen?

Ostružiník moruška bohatý na vitamin C roste jen na severu - našli jsme jej a také další vodopády a hlavně klid a pohodu severské přírody. Škoda, že mi v oblasti Tyssedalen "odešla" moje patnácti léty půlkou Evropy prověřená obuv.

19.10.2017 v 8:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse
Počet článků 3 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 723

Když něco zní jako úplná blbost, tak to nejspíš často bude pravda…

________________________________________

Asi jsem trochu smolař. Mám sice talent být na správných místech a dělat dobré věci, leč ve špatnou dobu.

V životě jsem zažil leccos. Leta jsem prožil v cizích zemích. Dělal jsem dělníka na pile, uklízeče, vrátného, malíře pokojů, závozníka, šoféra, sekuriťáka, pracoval jsem na vinicích, polích a ve fabrikách, vojákoval jsem v cizí armádě, obchodoval na burzách, učil angličtinu, prodával knížky a později je i překládal, psal do novin a časopisů. A také jsem si zastudoval a zkusil politiku (fuj). Ze všeho nejradši jsem měl práci na vinici.

Zažil jsem ponižující chudobu, ale i velké prachy, tísnivou samotu, ale i krásná přátelství, velká zklamání srdce, ale i velké lásky. Z romantického snílka jsem se časem stal otupělým cynikem a nakonec realistou a velmi obezřetným optimistou.

Za vše dobré, co mě v životě potkalo, jsem hodně vděčný a to špatné se snažím brát jako nutnou zkušenost.

Kromě svých ostatních příspěvků rád někdy něco napíšu také o svých zážitcích. Nic než pravdu—vymýšlet si neumím, spisovatel nejsem. Myslím, že pravda bývá i tak často mnohem neuvěřitelnější než fikce.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.